BK MLADÁ BOLESLAV

Trenér Ladislav Čihák: Chci být s Boleslaví úspěšný. To je můj jediný úkol

28. 4. 2022
Autor: Jitka Čechová
M l. B o l. – Zase trochu jiná éra. Po postupných odchodech Pavla Patery a Radima Rulíka a po již oznámeném nástupu trenéra Ladislava Čiháka se asi dá říct, že Bruslaři otevírají novou kapitolu. Na to, jakými informacemi a fakty bude popsaná, si ještě musíme počkat, úvod do toho všeho vám ale přinášíme již nyní, a to konkrétně rozhovor právě se zmiňovaným trenérem Čihákem. S jakými pocity do Mladé Boleslavi přichází, jaký typ trenéra je a co od něj hráči i fanoušci mohou čekat?

Pane Čiháku, jak se „upekla“ vaše dohoda s Mladou Boleslaví?

Nabídka Mladé Boleslavi se objevila už v průběhu – teď už můžu říkat minulé – sezony, tuším, že to byl únor. Samozřejmě jako prvního jsem o té nabídce informoval generálního manažera Hradce Králové pana Kmoníčka, a že o ní silně uvažuji. V Hradci jsem měl ale platný kontrakt, takže všechno záleželo na dohodě. Věřím, že jsem se zachoval férově vůči němu, klubu i majitelům. Teprve pak se to nějak řešilo dál. Touhle cestou bych chtěl ještě jednou poděkovat Alešovi Kmoníčkovi, že mi vyšel vstříc. Jsem moc rád, že se kluby v klidu a v tichosti domluvily, a že jsem tady.

Co vás na Mladé Boleslavi lákalo nejvíc?

Vencu Nedorosta jsem trénoval v Plzni, měl jsem ho pod sebou jako hráče. Vím, jaký to byl pracant, vždycky na sebe byl extrémně přísný. A vždycky to vyžadoval i od ostatních. To pro mě byla známka toho, že by kázeň a poslušnost ve zdejším týmu mohly být nastavené, a to mě hodně lákalo. Navíc přiznávám, že jsem byl zvyklý spoustu let dělat hlavního trenéra, teď jsem rok dělal asistenta Tomáši Martincovi. Takže nebudu lhát, že i ten návrat na pozici hlavního trenéra byl jistou výzvou i lákadlem v jednom.

Napadá mě – když jste Vencu Nedorosta trénoval, byl vlastně on pod vámi. Teď se to ale otočí a technicky vzato budete vy pod ním. Nebude to pro vás zvláštní?

Takhle to prostě v hokeji je, to se nedá nic dělat. Já byl tvrdý na něj, takže předpokládám, že teď on bude tvrdý na mě. Ale to je správné, takhle by to mělo být. Upřímně řečeno to asi ani tak neberu, že to takhle bude. Já budu prostě dělat svou práci. Chci být s Boleslaví úspěšný, to je můj jediný úkol, a všechno ostatní jde stranou.

Zpátky k těm trenérským pozicím. Předpokládám správně, že jste měli být s Radimem Rulíkem oba hlavními trenéry, což je model, na který teď v posledních letech Mladá Boleslav najela?

Přesně tak. Měli jsme být rovnocennými partnery. Já jsem se s Radimem i sešel, když už jsem byl vyvázaný z Hradce, seděli jsme spolu asi tři hodiny a všechno probírali. Radim potom dostal nabídku z Pardubic, kterou se rozhodl přijmout, což z logiky věci změnilo situaci. Takže teď jsem tu zatím já a budeme řešit mé kolegy.

Jméno vašeho trenérského kolegy ještě známé není, ale přeci jen – můžete na tohle téma alespoň něco málo říct?

Řekl mi k tomu svůj názor majitel klubu pan Plachý, nabídl mi, že si kolegu můžu vybrat. Já mu na to odpověděl, že samozřejmě děkuji za důvěru. Budu se o tom bavit určitě i s Radimem Vrbatou a Vencou Nedorostem. Přijde mi férové řešit to týmově.

Prozradil jste, že už ve čtvrtfinále Hradec Králové versus Mladá Boleslav bylo víceméně jasné, že dojde k vašemu přesunu mezi těmito dvěma kluby. Bylo pro vás o to pikantnější? A jak se s odstupem času za tou sérií ohlížíte?

Já to řeknu takhle: my jsme v Hradci měli skvělou sezonu, skvělou základní část. Když jsme šli do čtvrtfinále… Já už po zkušenostech věděl, že čtvrtfinále tak nějak není pro každého. Základní část a čtvrtfinále jsou prostě něco diametrálně odlišného. Musím upřímně říct, že mě strašně zklamalo, že jsme nepostoupili dál. Zklamalo mě, že jsme nedokázali odpovědět tím dobrým hokejem, kterým jsme se prezentovali v základní části. Musím říct, že jsem nečekal, že tak zkušený a dobrý tým, jaký jsme v Hradci měli, nedokáže přes čtvrtfinále přejít. Je třeba smeknout před Boleslaví, která hrála velmi týmově a strašně bojovně. Smekám i před Gašperem Krošeljem, který dle mého názoru chytil životní fazónu a Boleslav držel nad vodou. Za mě to prostě bylo obrovské zklamání, ještě to v sobě asi trošku mám, ale jak už jsem zmiňoval – play off prostě není pro každého. Byla to škola života pro mě i pro ty kluky.

Doufám, že vás tím nějak neurazím, ale vy patříte mezi ty trenéry bez takzvané „úspěšné hráčské kariéry“. Tak jak byste sám sebe jako trenéra popsal?

Určitě mě tím neurazíte. V Čechách je tohle naprosto běžná otázka, kterou určitě neslyším poprvé ani naposledy. Naši mladí trenéři, vzdělaní trenéři, by dle mého názoru měli být trochu víc vidět a snad by měli i tuhle otázku slýchat aspoň trochu méně častěji. Ale samozřejmě za nimi musí být vidět dobrá práce. A jak bych se prezentoval? To bych spíš asi nechal na ostatních, jak mě vidí. Ono se o sobě mluví dost těžko. To spíš zkuste kontaktovat nějaké mé kolegy nebo třeba pár hráčů. (úsměv)

Dobrá, tak jinak. Máte pověst emotivního trenéra. To souhlasí?

To souhlasí. Je to dané tím, že já neumím prohrávat. Chci vyhrát každý souboj, každý zápas a chci to i od svých hráčů. Ty emoce kolikrát v sobě dusím, dusím, dusím a pak bouchnu. Už jsem asi proslulý tím, že jakmile začne zápas, tak prostě tak trochu „neznám bratra“. Beru to tak, že člověk jde zkrátka do boje. Starší hráče už k tomu člověk vychovávat nemusí, ti by to tak už měli mít nastavené, ale ti mladší v sobě ten drajf bohužel dost často zatím nemají a musí jim ho někdo ukázat. Asi proto jsem takový, jaký jsem. Od svých hráčů chci vždycky stoprocentní nasazení a sám se podle toho chovám. Prostě co na srdci to na jazyku, ať už dobré nebo špatné věci zkrátka vždycky řeknu.

Mladá Boleslav posledních několik let proklamuje, jak je pro ni důležitá provázanost A týmu a mládeže. Vy sám jste mládežnické týmy taky několik let trénoval, v Plzni jste proslul tím, že jste se nebál nasazovat mladé a nezkušené hráče. Bude vám to tady v tomto ohledu taky blízké?

Určitě ano. V Plzni se nám to hodně dařilo, byli tam skvělí trenéři mládeže. Teď takhle z hlavy mě napadá třeba Petr Vojan, který teď s juniorkou bojuje ve finále. Hodně jsme spolu sedávali a bavili se o hokeji. Chtěl jsem, aby junioři i dorost byli systémoví jako kluci v áčku. Myslím, že se to tam velmi dobře nastavilo a musím znovu zopakovat – jsou tam skvělí trenéři. Co se týče Hradce Králové, tak tam ta provázanost samozřejmě byla taky. A z dálky jsem registroval, že v Mladé Boleslavi se mládež v posledních letech hodně zvedla a šla nahoru. Ono to nejde hned. Je to proces, který může trvat i pět nebo šest let. Nicméně obecně je třeba zdůraznit, že člověk na to musí koukat i z hlediska individualit. Jestli na to ti kluci mají nebo ne. Pokud se v Boleslavi objeví někdo, kdo na to bude mít, nemám žádný problém nasadit ho místo staršího hráče. Myslím, že se to o mě v rámci takového toho celorepublikového měřítka ví, že tyhle věci dělám. Ale znovu opakuji – ten hráč na to musí mít, výkonnostně i charakterově. Jenom skutečnost, že je mladý, mu místo v A týmu nevynese.

S kolika hráči tady v Mladé Boleslavi máte nějakou osobní zkušenost? S ohledem na to, co jste právě říkal, mě takhle z hlavy napadá určitě Matyáš Kantner, že?

Určitě Matyáš Kantner. Taky Tomáš Hanousek, se kterým jsem se potkával v mládeži na Spartě. Potom samozřejmě zkušení Honzové Eberle a Stránský, které znám oba z Plzně. Adama Jánošíka jsem taky trénoval v Plzni. Nerad bych na někoho zapomněl… (zamyslí se) Možná jich bude ještě víc. Pak mám nějaké osobní zkušenosti i s hráči, kteří teprve přijdou, ale s tímhle typem komentáře musím ještě pár dní počkat. (úsměv)

Bruslaři v posledních letech píší své asi vůbec nejúspěšnější roky v klubové historii. Dvě semifinále, takzvaná covidová sezona se sice nedohrála, ale taky byla skvěle rozehraná. Do jaké míry je to pro vás závazek a do jaké výzva?

Je to obojí. Závazek i výzva. Ale to by bylo za všech okolností. Ať už ten tým hrává nahoře nebo dole. Já na to takhle moc nekoukám. Za všech okolností mi jde o to, abychom odvedli skvělou práci, aby všechno šlapalo, aby se lidé cítili dobře. Já se řídím heslem, že je třeba chovat se k respektem k celé extralize, ke všem jejím týmům, ať už silnějším nebo slabším. Protože nikde není napsáno, že silný tým musí vyhrát nebo že slabší tým nemůže skončit nahoře. Takže respekt je prostě potřeba. Všichni chceme hrát nahoře. Všechno dost možná ovlivní i situace v Rusku, je tu velká šance, že se někteří hráči odtamtud budou vracet do Česka, takže některé týmy posílí třeba až nadstandardně. Větší konkurence, těžší situace. Ale já se na to strašně těším, protože jedině konkurencí se český hokej může posunout výš.

Poslední otázka – A tým tady v Boleslavi má teď volno. Vyčkáváte zatím i vy, nebo už nějakým způsobem pracujete?

Jsem hodně v kontaktu s Vencou Nedorostem. Už pár týdnů řešíme hráče, jejich nástup na letní přípravu, případné další posily a podobně. V kontaktu jsem i s Lukášem Mensatorem, se kterým jsem se mimochodem už taky potkal v Plzni, s kondičním trenérem Ondrou Ježkem. Bavíme se o fyzických testech hráčů, o letní přípravě. Takže ano, organizační věci už jsou v běhu.

×
Dnes v 17:30 | MUZ
HC VÍTKOVICE RIDERA
BK Mladá Boleslav
×
Dnes v 18:00 | DOR
BK Mladá Boleslav
BK Havlíčkův Brod